S trochou nadsázky můžeme říci, že lze původ vzniku doutníků na Kubě hledat již době kdy ji před objevením nového světa mořeplavcem Kryštofem Kolumbem obývali indiáni jihoamerického kmene Arawaků. Ti měli ve zvyku smotávat listy různých aromatických rostlin do malých smotků a následně je kouřit, inhalovat jejich vůni a látky, které kouř obsahoval. Podoba takového smotku trávy či listů rostlin by se sice dala jen stěží porovnávat se současnými doutníky nicméně jakousi prastarou napodobeninu jejich současné podoby zde lze vytušit.

Od doby kdy se na ostrově plném bohatství a krásy rozhořela řada sporů a bojů o území či nezávislost uběhla spousta let a za tu dobu se Kuba stala synonymem pro zemi produkující ty nejkvalitnější kubánské doutníky na světě. Postupně začaly vznikat slavné plantáže na kterých se ve velkém pěstovaly tabákové rostliny, které produkovali listy té nejvyšší kvality, vznikali nové a nové továrny ve kterých zruční řemeslnící začaly balit z tabáku doutníky různých velikostí a tvarů. Každá továrna zastupující určitou značku doutníků si brzy získala věhlas a slávu, které se brzy rozšířila i do ostatních zemí. Dnes jsou kubánské doutníky známé po celém světě a jsou synonymem kvality, ruční řemeslné práce a vysoké úrovně kterou si tento produkt dokázal udržet po mnoho let. Za obrovským úspěchem kubánských doutníků stojí také řada státníků a celebrit, lidí kteří ve vysokých funkcích propadli jejich kouzlu.

Plantáže a podnebí tabáku prospívající

Jedním z nejdůležitějších faktorů, který z Kuby dělá pro doutníky zemi zaslíbenou je tamní podnebí a půda v údolích přes která se rozprostírají stovky plantáží produkujících tabákové listy špičkové kvality. Podnebí opravdu poskytuje ideální podmínky pro pěstování a následnou další úpravu tabákových listů. Vysoká vlhkost vzduchu listy udrží pružné a vláčné vlhkost se pohybuje běžně okolo 70%, rovněž teploty vzduchu jsou vysoké, období dešťů kdy spadne na Kubě až 1500mm srážek ročně střídají období sucha které vytváří ideální prostředí pro sušení listů a jejich další úpravu.

Na stovkách plantáží, které byly po revoluci zabaveny americkým společnostem denně pracují rolníci a malý zemědělci, pro které je pěstování tabáku zdrojem veškerých příjmů. Z tabákových listů, které se pěstují v západních oblastech Kuby jsou produkovány doutníky té nejvyšší kvality, především plantáže v údolí Vuelta Abajo se proslavily produkcí tabákových listů ze kterých se vyrábí ty nejslavnější značky kubánských doutníků Cohiba a Hoyo de Monterrey. V těchto oblastech spadne během roku velké množství srážek, které společně s vlhkostí vzduchu a ideálním složením půdy vytváří vhodné podmínky pro pěstování tabákových rostlin. Mezi další oblasti které se proslavily pěstováním tabáku patří údolí Semi Vuelta, rovněž východ a středozemí Kuby pokrývá mnoho soukromých plantáží. O Kubě se opravdu dá říci, že je zemí tabáku zaslíbená.

Továrny s dlouholetou tradicí

Produkty vypěstované na tabákových plantážích se dále převážejí do dnes již legendárních továren ve kterých mistři baliči dají doutníkům konečnou podobu. Oproti začátku devadesátých let, kdy Kuba vyráběla ručně balené doutníky v téměř 120-ti továrnách, se dnes výroba omezila jen na osm továren jejichž názvy se navíc po revoluci změnily. Nejznámější továrny na výrobu doutníků se dnes honosí spíše ideologickými tituly nicméně jejich původní názvy jsou stále známé a hojně užívané.

Mezi nejznámější patří bezesporu továrna H. Upmann přejmenovaná na Jose Marti. Dále oblíbený Partagas (nový název – Francisco Perez German), Romeo Y Julieta (Briones Montoto), La Corona (Fernando Roig), El Rey del Mundo (Carlos Balino) a El Laguito. Každá továrna se specializuje na konkrétní značky, velikosti a tloušťky doutníků, například továrna Partagas produkuje velmi plné doutníky značek Bolivar, Ramon Allones, Gloria Cubana a pochopitelně Partagas. Postupy a způsoby výroby doutníků jsou v jednotlivých továrnách prakticky stejné, ale atmosféra se výrazně liší, každá továrna má svoji tvář a osobité kouzlo, každá si udržuje svoji tradici. Velkolepá továrna El Laguito je například vystavena ve stylu Italského panského sídla z roku 1910, vlastníkem byl Marquez de Pinar del Rio. Tato továrna je tvořena třemi velkými budovami situovanými do elegantní rezidenční čtvrti. Oproti tomu továrna Partagas je spíše ponurá, chudšího vzhledu, byla vystavena v centru Havany v roce 1845.

El Laguito byla první továrna ve které začaly jako baliči doutníků pracovat ženy, dnes již tvoří převážnou část zaměstnanců těchto továren. Nejvíce baličů (kolem 200) má továrna Partagas, která se může pyšnit produkcí až 5 milionů doutníků ročně, převážná většina z tohoto množství jde na export. Zdi továren zdobí dodnes revoluční slogany oslavují Fidela Castra, Che Guevaru a další významné osobnosti Kubánské revoluce, najdeme zde však i slogany typu “kvalita je úcta k lidem” nebo “musíte se starat o kvalitu”.

Embargo USA a kubánské doutníky

Historie kubánských doutníků je neodmyslitelně spjata s kubánskou revolucí a politickými vztahy mezi Kubou a Spojenými státy. V roce 1962 kdy americký prezident Kennedy uvalil vůči komunistické vládě Fidela Castra obchodní embargo přišla Kuba o podstatnou část svých zákazníků. Američtí obchodníci již nesměli nejlepší doutníky na trhu dovážet. Podle Pierra Salingera, pozdějšího tajemníka prezidenta Kennedyho, mu prezident nařídil aby na Kubě zakoupil tisíc kusů doutníků H. Upmann Petit Corona a dovezl je do států. Těsně potom podepsal Kennedy dodatek podle kterého doutníky dovezené před uvalením embarga nejsou považovány za kontraband, toto nařízení vešlo ve známost pod pojmem “pre-embargo Cubans”.

Díky těmto omezením se brzy objevily na trhu doutníky z Dominikánské republiky, Hondurasu a Nicaragui. Tyto doutníky se kvalitou mohou směle rovnat s kubánskou produkcí, vždyť převážná většina doutníků z těchto zemí je vyráběna z kubánských surovin, a majitelé továren pocházejí z Kuby, nebo jsou příbuznými kubánských rodin, které se zabývají výrobou doutníků mnoho let.

Nejznámější Kubánské doutníky

Cohiba
Doutníky Cohiba patří mezi jedny z nejvyhledávanějších na světě, dnes již legendární doutníky které údajně nechal balit Fidel Castro pouze pro členy kubánské vlády. Slovo Cohiba pochází z jazyka Indiánů Taino, původních obyvatel Bahamas a větších Antilských ostrovů a v překladu znamená tobacco. Známé a velmi oblíbené jsou doutníky Cohiba typu Lancero, Panatela, Robusto či Esplendido, velkou oblibu si za krátkou dobu vysloužily i novější Cohiba Ciglo.

Partagas
Oblíbený Partagas se začal vyrábět již v roce 1845 v továrně, kterou založil Don Jaime Partagás. Výrazné doutníky plné chuti si také díky reklamě a robustní propagaci brzy získaly slavné jméno po celém světě.

Bolivar
Další ze světoznámých kubánských doutníků, který spatřil světlo světa v roce 1901 kdy jej na trh uvedl José F. Rocha, značka však byla registrována v Havaně až v roce 1921 ve vlastnictví firmy J.F. Rocha y Cia.

Romeo y Julieta
Značka inspirovaná známým románem Romeo a Julie. Na trh ji uvedli v roce 1875 Inocencio Alvarez Rodriguez a Jose Manin Garcia. Z počátku nepříliš známou značku později odkoupil “Don Pepin” Hernandez, kterému se ji podařilo proslavit po celém světě.

Punch
Tento doutník uvedl na trh v roce 1840 Don Manuel Lopez, značku se mu podařilo prosadit do světa skrze trh ve Velké Británii odkud si název Punch vypůjčil z tehdy velmi populární show Punch and Judy. Tento marketingový tah se později ukázal být velmi úspěšný a doutníky Punch se i s vyobrazením kouřícího pana Punche na krabicích dostali brzy do celého světa.

Doutníky je nutné před kouřením správně oříznout. Každý doutník má uzavřenou hlavičku, obvykle při balení doutníků se tato hlavička balí jako poslední tak že na ni mistr balič přírodním lepidlem nalepí kousek tabákového listu a tak ji uzavře.

Aby tedy bylo možné takový doutník kouřit a natahovat přes jeho tělo kouř je nutné jeho hlavičku otevřít do dostatečného průměru aby jím kouř a tah snadno procházel. Hlavičku je nutné oříznout opatrně a přesně aby doutník táhl rovnoměrně a plynule, pokud odřízneme příliš malou část bude obtížné doutník rozkouřit a natahovat ten pak může snadno zhasnout. Také se může stát, že hlavičku odřízneme nerovnoměrně s tím, že otvor bude v jedné části více otevřený takový řez pak může zapříčinit nerovnoměrný tah, to pak může mít vliv i na chuť a vůni kouřeného doutníků. Proto je nutné doutníky ořezávat pečlivě, vhodné je k tomu použít nástroje speciálně konstruované a určené k této činnosti.

Ořezávače obecně

Doutníkové ořezávače jsou speciální nástroje určené k ořezání doutníků. Je nevhodné ořezávat doutníky obyčejnými nůžkami, nožem či jinými ostrými předměty nebo dokonce zuby. Takovým způsobem může lehce dojít k poškození doutníku a jeho znehodnocení. Doutníkové ořezávače se vyrábí v mnoha provedením, typech a a tvarech, mezi nejpoužívanější patří klasické ořezávače takzvané gilotinky obvykle oválného tvaru se dvěma úchyty na stranách s jednoduchým či dvojitým břitem. Často se také k ořezu doutníků používají speciální doutníkové nůžky podobné nůžkám klasickým, dále jsou na trhu takzvané vyštipovače, býčí oka, důlčíky či klínové ořezávače méně známé i pod názvem kočičí oko.

Gilotinky – ořezávače s rovným řezem

Doutníkové gilotinky jsou nejrozšířenějším a nejoblíbenějším typem doutníkových ořezávačů, ořezávání doutníků s nimi je jednoduché, praktické a rychlé. Takové gilotinky vytvoří na doutníku rovný, přesný řez. Gilotinky jsou malé nástroje obvykle oválného tvaru, které jsou na stranách opatřené úchyty kterými lze prostrčit prsty mezi těmito úchyty ve střední části je umístěn břit který pohybem prstů k sobě provede rychlý a přesný řez v daném místě. Břity jsou buď jednoduché či dvoubřité, dvojitý břit se považuje za vhodnější protože řez takovým břitem je potom je čistější a přesnější, také ořezávač vydrží déle ostrý. Gilotinky se vyrábí v různých provedeních, nabídka je dnes velmi rozmanitá od kovových, přes nepříliš kvalitní plastové či elegantní dřevěné gilotinové ořezávače.

Doutníkové nůžky

Doutníkové nůžky jsou speciálně konstruované pro danou potřebu ořezu doutníku. Nůžky vypadají jako klasické s tím rozdílem, že jejich konce kterými se stříhá jsou tvarované tak aby bylo možné mezi břit umístit oválné tělo doutníku. Pomocí nůžek se potom typickým střihnutím hlavička doutníku odstraní. Doutníkové nůžky mohou být pro některé uživatele vhodnějším řešením, protože se práce s nimi podobná obyčejnému stříhání, na které je každý zvyklý.

Doutníkové vyštipovače

Jsou méně používané a méně rozšířené, vyštipovač je nástroj kterým se z hlavičky doutníku po jeho přiložení konec vyštípne, tyto typy ořezávačů jsou spíše vhodné pro oříznutí doutníků s úzkou hlavou například tvaru Torpedo.

Důlčíky či býčí oka

Ořezávače se zajímavým názvem, jedná se o speciální typ ořezávačů u kterých se do doutníku vyhloubí díra, nedojde tedy k odstranění čepičky. Použití je velmi snadné, ořezávač obvykle ve tvaru úzké trubky se přiloží k hlavičce doutníku na svislo a otáčivým pohybem se do něj vyhloubí díra. Mezi kuřáky doutníků se pro pojmenování tohoto doutníku často užívá pojem “býčí oko” či “důlčík”.

V-ořezávače – aneb jak vytvořit klín

Dosti oblíbeným a používaným ořezávačem je takzvaný V-ořezávač, hojně se také používá pojem “ořezávač klínový”, mající i méně známý ale zajímavý výraz “kočičí oko”. Tento ořezávač je obvykle podobný klasické gilotince s tím rozdílem, že je břit je uzpůsobený tak aby při řezu v hlavičce doutníku vytvořil řez ve tvaru klínu. Tento způsob je výhodný proto, že se tak obnaží větší část doutníkové výplně a při kouření tak zvýrazní chuť a vůni doutníku, kuřáci doutníků jej používají zejména u větších typů doutníků. U těchto nástrojů je kladen požadavek na vyšší kvalitu a provedení a tak je vhodné zakoupit dražší ořezávač, levné klínové ořezávače nemusí posloužit k dobrému výsledku.

Jak tedy ořezávat doutníky?

Při ořezávání doutníků je potřeba dbát na přesnost a ráznost vedených řezů, také na správné zvolení místa řezu a kvalitního ořezávače. Není vhodné kupovat levné plastové ořezávače, či ořezávače již použité nebo poškozené. Také je důležité sledovat ostrost ořezávače a v případě že již neslouží svému účelu tak jak by měl jej vyměnit za nový.

Před ořezáním doutníků je potřeba vybrat místo kterým povedeme řez, je potřeba odříznout takovou část hlavičky aby vznikl dostatečně velký otvor pro vedení kouře a tahu doutníku. Dá se obecně říci, že by se měly odříznout přibližně 2-3mm z hlavičky doutníku, u doutníků kde je hlava rovná (ne zúžená) je vhodné vést řez v místě kde hlava ve zkosení přechází v tělo doutníku.

Při vlastním řezu je potřeba ořezávač uchopit pevně do ruky a po přiložení k místu řezu provést rázný a rychlý pohyb prsty. Je nutné dbát na to aby byl ořezávač v požadované poloze tak aby byla hlavička odstraněna v přesné ploše a výsledkem byl přesný, rovný a čistý řez.

Doutník je dílem řemeslné práce pěstitelů tabáků a baličů, kteří užitím staletých receptur a postupů vytváří doutníky rozličných tvarů, velikostí, chutí a vůní. Doutník je osobitý a typický svými vlastnostmi a svým aroma. Nesprávně zvolený postup při zapálení doutníku může nepříznivě ovlivnit jeho chuť i plynulost hoření. Je třeba pečlivě dbát na správný postup i výběr správných prostředků pro zapálení doutníku.

Dřevěné doutníkové zápalky

Ideální pro zapálení doutníku jsou dřevěné doutníkové zápalky, které jsou obvykle delší a mají větší průměr než běžné zápalky. Často se také vyrábí z cedru, který předá doutníku příjemnou vůni takové zápalky déle a pomaleji hoří a poskytují tak více času pro zapálení doutníku. V krajním případě je možné použít i běžné krátké zápalky je však vhodné použít jednoduché zápalky, které nejsou chemicky impregnované (obvykle ploché). Než zapálenou zápalku přiložíte k doutníku je vhodné ji nechat krátce hořet aby z její hlavičky vyprchaly výpary ze síry, které se objeví krátce po jejím zapálení.

Cedrové papírky – nejlepší způsob

Asi nejlepším prostředkem, kterým je vhodné zapalovat doutníky jsou tenké cedrové papírky, které je možné dostat s originálním 25 kusovým balením doutníků. U těchto balení jsou obvykle doutníky po jednotlivých vrstvách odděleny plochými cedrovými papíry, které je možné nalámat na jednotlivé úzké pásky a pomocí těch potom doutníky zapalovat. Cedrové papírky nejsou impregnované a neobsahují síru, takto se k doutníku nedostanou žádné výpary a chemikálie které by mohly ovlivnit jeho chuť, ale pouze příjemná přírodní vůně dřeva a cedru.

Klasické zapalovače

Méně vhodným, ale stále přijatelným nástrojem pro zapálení doutníků jsou zapalovače. Vhodné je použít kvalitní zapalovač v kovovém pouzdře, který může déle hořet. Oproti tomu jsou krajně nevhodné levné plastové zapalovače, které se při delším plameni roztaví a popálí ruce. Ideální jsou také zapalovače poskytující mohutný, delší plamen kterým lze pohodlně obnažit patu doutníku a přidržet jej u ní déle. Pokud chcete zapalovat doutníky pomocí zapalovačů pořiďte si kvalitní a spíše dražší zapalovač, určitě se Vám to vyplatí.

Jak tedy správně zapalovat doutníky

Jak již bylo řečeno je při zapálení doutníků potřeba postupovat tak aby nebylo použito prostředků, ze kterých by doutníku mohly být předány nepříznivé chemické výpary. Rovněž je nutné aby byl doutník zapálen rovnoměrně po celé ploše paty doutníku, plamen nesmí být příliš intenzivní a pata doutníku se jej musí pouze jemně dotýkat. Potom při doteku plamene lehce a pozvolna z doutníku natahujte a otáčejte jím, doutník držte ve vodorovné poloze. Jak bude pata žhnout jemně do ní foukněte a přesvědčte se zda žhnoucí konec hoří rovnoměrně. Pokud konec doutníku dostatečně žhne, ale není zapálen rovnoměrně foukejte do něj dokud se pata celá neprohoří. Výsledek by měl být takový, že pata doutníku hoří rovnoměrně po celé ploše a není spálená. Při nerovnoměrném hoření doutník netáhne správně, je nepříznivě ovlivněna jeho chuť a vůně, rovněž je zvyšuje riziko že zhasne.

Jak zapálit vyhaslý doutník

Pokud doutník vyhasne je nutné je očistit resp. odstranit popel který zůstal na jeho patě a následně ho zažehnout stejným postupem jako při prvním zapálení. Již jednou vyhaslý doutník je trochu výraznější a ostřejší, ale přesto si zachová svoje kvality je však dobré jej zapálit co nejdříve. Dlouho vyhaslý doutník již není dobrý.

Doutníky jsou u nás stále více skloňovaným pojmem. Nejen známí státnící a lidé ze showbusinessu, ale i úspěšní podnikatelé, oslavenci či gurmáni a požitkáři si dopřávají kvalitní prémiové doutníky které jsou u nás již běžně k dostání. Nejrozšířenější jsou kubánské doutníky, které mají dlouholetou tradici opředenou spoustou zajímavých příběhů a událostí. Vedle kubánských doutníků se vša kdo popředí stále více dostávají cenově dostupnější doutníky z Dominikánské republiky či Nicaragui kvalita těchto doutníků si přesto moc nezadá s kvalitou pravé Kuby. Kouření doutníků je dnes již téměř uměním, doutníkáři si vzájemně předávají své zkušenosti, diskutují o chutích a vůních doutníků a jejich kvalitách a přednostech. Doutníky si u nás za krátko získaly mnoho příznivců a již napevno zakotvily v srdcích mnoha požitkářů a gurmánů, kteří si svoji chvilku s doutníkem uživají i v kombinaci se sklenkou kvalitního alkoholu.

Doutniky.info Vás provedou světem doutníků

V Čechách i na Slovensku zažívají doutníky skutečnou renesanci, vznikají nové obchody, kluby a restaurace kde se kuřáci doutník scházejí a vyměňují si svoje zkušenosti. Jak již zde bylo napsáno doutníky můžeme označit za skutečné umění, množství druhů, velikostí, způsoby uskladnění, výroby, kouření či zapalování doutníků to vše a mnohem více o čem by se dalo povídat opravdu dlouho. Tyto stránky mají tedy za cíl pomoci všem začínajícím kuřákům doutníků aby se lépe orientovali se složité problematice a snadněji pronikli do pozoruhodného světa doutníků.

+18

Na závěr chceme podotknout, že veškeré informace jsou určeny pro osoby starší osmnácti let, i když se doutníky “nešlukují” spadají pochopitelně do škatulky tabákových výrobků, které si osoby mladší 18-ti let dopřávat nemohou. Dále prohlašujeme že tyto stránky nejsou reklamou či propagací doutníků a tabákových výrobků, jedná se pouze o stránky informačního charakteru!